Učení je mučení, ale přináší lepší budoucnost. (Caroline) Vím, že nic nevím. (Sókratés)

Abřin dlouhý nos

27. října 2012 v 15:04 | Caroline |  Ostatní slohy
Orientální pohádka. Psáno zhruba před 2 roky. Od té doby to toužím více rozepsat, bohužel se ještě nenašel čas. Už když jsem to psala, chtěla jsem to mít delší a obsáhlejší, bohužel to bylo psáno na hodinu slohu ve škole a omezení bylo max. 4x A4. A když to člověk píše ručně, tak jsou čtyři stránky za chvíli pryč.

Abřin dlouhý nos

Žil byl jednou jeden sultán a ten měl dvě dcery. První se jmenovala Zulaikha a druhá Abra. Zulaikha byla hodná a laskavá, ale Abra byla pyšná a zlá. Sultán je měl rád obě dvě, ale lid měl radši Zulaikhu.
Jednou cestovaly princezny s otcem přes poušť, Vraceli se z návštěvy sultánova přítele. Cestou je však potkala písečná bouře a ta způsobila to, že se princezny ztratily. Sultán je se svou družinou začal ihned hledat, Ale princezny ne a ne najít. Mezitím se obě probudily pod menším nánosem písku. První, co spatřily, byla menší oáza s domkem a pár fíkovníků. Vydaly se tam, chtíc poprosit o pomoc. V domku, ale nikdo nebyl. Abra šla k fíkovníkům a začala fíky trhat.
"Mám hlad. Nechceš taky?"
"Abro, nevíme, jestli ty fíkovníky někomu nepatří. Mohly bychom tak někoho okrást."
"To je mi jedno. Mám hlad a jsem princezna. Ty fíky jsou tedy moje."
"Ale…"
"Mlč!"
Abra všechny fíky otrhala a pár jich snědla. Zbytek dala do malého pytlíku a ten si uvázala k pasu. Najednou uslyšely volání, byla to sultánova družina. Vydaly se za hlasy a za chvilku se s otcem opět setkaly. A tak se všichni mohli vydat zpět do království.
Druhý den ráno, již v království, se Abra probudila a když se uviděla v zrcadle, vykřikla. Přes noc jí narostl dlouhý noc. Po království se vše rozkřiklo a tak Abra zůstávala ve svém pokoji.
Za několik dní přijeli dva princové na námluvy. Abra nechtěla vyjít ze svého pokoje a tak princové odjeli jen s polovičním pořízením. Proč s polovičním? Princeznu Zulaikhu si totiž namluvil jeden z princů Ahmed a tak s ním odjela. Nerada nechávala svoji sestru v této situaci, ale neměla na výběr, musela odjet s Ahmedem.
Léta plynula a Abra se postupně naučila s dlouhým nosem žít. Dokonce již nebyla stále zavřená v pokoji a místo toho šla, kam chtěla. Ale pořád byla pyšná a zlá. Záviděla sestře, že se vdala a proto se chtěla vdát taky. Jenže ji nikdo nechtěl. Pouze chudý prodejce velbloudů Alim se do Abry zamiloval, když ji poprvé uviděl při prodeji velbloudů v paláci.
Jednou se Alimovi poštěstilo, když si princezna vyšla do města, podívat se na chudinu. Alim šel k Abře, ale zadržela ho stráž. A protože byl u princezny docela blízko, využil šance a než ho odstrčili zpátky dozadu, řekl jí svou odvážnou větu.
"Princezno, já jsem se do vás zamiloval."
Abra se na něho podívala s odporem a ušklíbla se.
"Odveďte toho blázna."
A tak Alim sice princezně vyznal city, ale z odpovědi byl zklamán.
Jednou šel okolo městských hradeb, stále zklamán, když na něj promluvil žebrák.
"Vím, co tě Alime trápí. A věz, že znám na tvůj žal lék. Při další luně vydej se severně od města. Na poušti najdeš menší jeskyni a v ní dýku. Pokud zmáčkneš smaragd na rukojeti, splní se ti tvá přání."
Alim se na žebráka podíval. Sehl se k němu a dal mu almužnu.
"Zde, máš menší almužnu za tvou radu. Doufám, že jsem neprohloupil."
"Neprohloupil jsi. Ne. Ne."
Při další luně vydal se Alim severně od města. Našel jeskyni a v ní dýku. Zmáčkl smaragd a z dýky se začalo kouřit. Za chvíli stál před Alimem duch.
"Co si přeješ, můj pane?"
Alim se nejdříve lekl, ale pak odpověděl.
"Chci být bohatý, prosím."
"Zajisté. Další přání?"
"Chci mít nějakou věc, která by dokázala odstranit Abřin nos."
"Zde, máš datle. Jakmile je sní, nos zmizí. Přeješ si ještě něco?"
"Ne, děkuji. Tyto dvě věci mi ke štěstí stačí."
"Jak si přeješ."
Duch zmizel. Alim uložil dýku zpět do jeskyně a ta zmizela. Alim se už ani nepodivil, dnes již viděl ducha a tak věřil všemu. A v této chvíli si všiml, že je oblečen do oděvu z drahých látek. V měsíčním světle se krásně třpytily zlaté nitě a zdobení. Když se Alim pokochal, vydal se domů. Na místě jeho starého domova stál dům podobný paláci. Alimovi přecházel zrak. Rozhodl se, že se zítra vydá do paláce. Těšil se, co řekne princezna teď a tak šel, co nejdříve spát.
Druhý den se tedy vydal do paláce. Předstoupil před sultána s žádostí o ruku jeho dcery. Když sultán a Abra uviděli jeho oblečení, poznali, že je bohatý, Abra byla proto překvapena, že i přes její dlouhý nos se o ní zajímá. Sultána to též překvapilo, neváhal a ruku Abry Alimovi zaslíbil. Svatba se měla konat za tři měsíce. Alim se rozhodl, že nejdřívě pozná, jaká Abra je a když si to zaslouží, dá jí datle, aby se nos vrátil do své původní podoby.
A tak se blížila svatba a Abra se měnila. Přestávala být pyšná a zlá. Vše díky Alimovi. Změnil ji. Když už byla celá jiná, rozhodl se, říct jí pravdu. Ještě před pár týdny by se Abra vztekala a hned by zrušila svatbu, ale dnes Alima pozorně vyslechla. Abra se sice zamilovala do bohatého muže, ale najednou jí nevadilo, že Alim nebyl vždy bohatý. Spíše obdivovala to, že ji měl rád od první chvíle a že po jejím výstupu nepřestal. Když Alim dopověděl svůj příběh, podal Abře datle.
"Jak jsem povídal. Doufám, že budou fungovat."
Abra si datle vzala a začala je jíst. Za malý moment měla nos opět jako dříve. Šla se podívat do zrcadla a pak skočila Alimovi do náruče.
"Děkuji! Já tě mám hrozně ráda! Děkuji!"
Celé království bylo překvapeno, že Abře nos zmizel a také, že se tak změnila.
A jak to všechno skončilo? Šťastně. Abra a Alim měli krásnou svatbu a oba žili šťastně až do smrti.
A abych nezapomněla. Alim dal hledat starého žebráka, aby se mu odvděčil. Ale žebráka nikdo už nikdy neviděl.
Konec.

obrázky Klipart
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 27. října 2012 v 16:52 | Reagovat

Tohle jsi psala ty před dvěma roky? Ze slohového hlediska bych tam maličkosti poopravil, ale i tak je to myšlenkově i formou téměř dokonalé!

Jen láska, která má ráda bezvýhradně, je opravdová láska. A že člověka dokáže změnit, to je pravda.
Určitě zkoušej psát! Jde ti to a navíc ti psaní pomůže v rozvoji osobnosti. Těším se na další článek! Do té doby se měj co nejlíp! David

2 Terka Terka | E-mail | Web | 29. října 2012 v 14:44 | Reagovat

Povedlo se ti to!:-D
Krásná pohádka, ta by byla hodna i do zapsání Knihy pro kulíšky :)

3 kasandra kasandra | E-mail | Web | 2. listopadu 2012 v 17:11 | Reagovat

páni, nádherný obrázek!!! a příběh taky supr!!!

4 superdilinka superdilinka | Web | 4. listopadu 2012 v 19:33 | Reagovat

Moc se mi to líbí. Ty obrázky josu fakt super!! :-D a jinak moc hezký blog, reklama mi nevadí, ráda se podívám na jiné blogy, čerpám trochu inspirace... ;-)

5 lps-eliska lps-eliska | Web | 10. listopadu 2012 v 9:00 | Reagovat

To je moooooc hezké !!!

6 Křupka Křupka | 18. listopadu 2012 v 9:59 | Reagovat

Pááni! :O Ale pěkné! :)

7 Vědma Vědma | Web | 19. listopadu 2012 v 15:41 | Reagovat

to bylo fajné :)
dobře se to četlo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Moje oblíbené blogy:

Podporuji:
Postcards Exchange